12.5.2024 FC Praha B - Holčiny Cup, Čechtická paní lační po krvi

Po sobotním utkání Holčiny Cupu, jsme s týmem jeli na přeložené utkání do Čechtic. Místní trenérka, vlastně i kapitánka týmu nám vyšla vstříc a utkání z 13.4. jsme přeložili na 12.5. hned po obědě.

Ze sobotního týmu nám s ohledem na povinnosti v klubech odpadly další hráčky, takže jsme doplnili opět žákyněmi a ještě mou bývalou svěřenkyni ze Slavie, která se věnuje nyní závodně atletice, Aničkou Ciznerovou.

Náš tým se skládal:

Mladší žákyně: Hradilová Kika, Navrátilová Tereza, Pöpperle Ella, Hůrská Luci

Mladší dorostenky: Svojtková Kika, Bévalde Una, Hajšmanová Verča, Kolářová Nelly, Fröhlichová Zuzi

Ženy B: Ciznerová Anička, Huňková Miška

Tým Čechtic jsou nejspíše zkušené hráčky, nepředchází jim však pověst fotbalově vybavených hráček, ale spíše týmu, který je známý svou hrubostí a velmi důraznou hrou. Přesto musím konstatovat, že se nehrál vůbec pohledný fotbal, ale byl rychlý ze strany na stranu. Nákopy a sprinty byly z obou stran, ale více se dařilo soupeři - aby pronikal naší obranou a více si zastřílel.

Jediné dvě hráčky Čechtic, které je třeba fotbalově vyzdvihnout. A to Kačka Studničková, která ještě jako dorostenka hrávala na postu stopera v Dukle, nyní se posunula do záložních řad a její lehkost a vytříbená technika vnášela do hry aspoň nějakou chuť fotbalovosti. Společně s jejich kapitánkou a trenérkou Mili Fuchsovou, která byla druhým herním kamenem celého týmu.

Její zkušenosti byly znát v každém pohybu i tom nefotbalovém. Rozdávala míče, bránila i útočila. Předvedla i fotbalovou chytrost, při dlouhém sprintu na míč v kontaktu s naší obranou si počkala na vhodný moment a upadla.. Místní rozhodčí tento moment spokl a pískl faul. Jelikož má kapitánka skvělou kopací techniku, zvolila skvělé místo na ohrožení naší branky. Zeď postavena správně, ale zahraný kop míjel naši branku skutečně o milimetry…

Ale vedení utkání tímto rozhodčím bylo zážitkem rétoriky a smyslupochopení jednotlivých situací ve hře. Teď už víme, jak přesně a pod jakým úhlem má být postavena ruka, aby byla písknuta. Víme jak se říká výkopu od branky, vhození autu ze zámezí, ba dokonce i jaká je definice souboje rameno na rameno (kdy soupeř zašlápne soupeři kotník a propnutou paží jej srazí k zemi)Zbytek čechtických hráček…rychlé, běhavé…., ale fotbalovostí na tom byly stejně jako naše žákyně…nakopni a běž. Takže dnešní utkání se skutečně nedalo považovat za okulahodící prožitek, ani z jedné strany.

Nutno uznat, že vysokou prohru jsme si zasloužili, naše blbost, že nejedeme na utkání v plné síle, naše hloupost, že dostáváme laciné góly díky nekomunikaci a nedůrazu.. Kdybychom byli aspoň z poloviny tak důrazní jako čechtické panterky, byl by to jiný obrázek.

Završením tohoto utkání, které jsem opravdu považoval za vyvrácení pověsti o hrubosti panterek….byl právě opak.

Posledních 15 minut bylo neustálé okopávání kotníků pronikající Aničky mezi hráčkami, dohrávané fyzické souboje..A nakonec necitlivý zákrok kapitánky na Aničku, 5 minut před koncem utkání…současné prošlápnutí kotníku a sražení k zemi rukama (říkejme tomu souboj rameno na rameno) znamenalo eliminaci vyčnívající hráčky, která byla nebezpečná individuálně. Což už mi samozřejmě bouchly saze a pustil jsem se do rozhodčího. A jelikož celé utkání řvu na své svěřenkyně…..tak jsou vlastně děvčata chudinky, jak nám bylo řečeno. Ještě že tak, jinak by to neskončilo jen pohmožděnými žebry dvou z mladších dorostenek a výronem s pohmožděnými vazy v kotníku jedné z našich hráček.

Tímto se omlouvám Kačce Studničkové, která schytala můj prvotní příval vzteku na hřišti, protože si to nezaslouží a je vlastně jediná hráčka, která si zaslouží z čechtických panterek respekt.

Ale zbytek týmu neumí ani podat ruce, vyjma tedy kapitánky a trenérky Mili. Ale pohádky o tom, že se jí ani nedotkla si může nechat od cesty.

Takže co závěrem? Díky za hru a sportu zdar. Věřme, že další setkání bude v přátelštějším duchu a konečně uvidíme i pohledný fotbal z obou stran. Každopádně díky.