10.11.2024 FC Praha B - dohrávka s Jílovic Andílky

Poslední utkání podzimu Holčiny Cup2024/25, doma v Miškovicích jsem si nemohl nechat ujít.

Nejen že se sešla "stará" parta děvčat, které jsou doplněny dalšími nováčky, ale přijela i děvčata, která teď zrovna  hrát nemohou, ale ví, že tým je silný ve své jednotě. Proto jejich opora na lajně je neodmyslitelnou součástí našeho celku, týmu.

Ačkoliv i v poledne byla nad hřištěm stále mlha, která dávala hřišti, tribunám a samotným hráčkám pláštík tajemství, přesto jsme všichni očekávali utkání, na které jsme se těšili, nejen děvčata jako hráčky, ale i já....

Chtěl jsem tam být s nimi a užít si ten pocit, kdy zas jedeme jako tým, který navléká stejný dres...Jako ta parta, co spolu trávila hodiny na hřišti, tréninky, zápasy.., utrpení, bolest, pot a pocit bezmoci... Já vím, že všechno tohle ta děvčata pod mým vedením zažívala.... Nebylo to jen o fotbale, bylo to i o životě. Vždy mě zajímalo, aby z nich vyrostly osobnosti, aby se až přijde čas, postavila na vlastní nohy a byly silné, sebevědomé a připravené.

Dneska jsme si společně opět zažili ty časy, ty chvíle a především pocity, které jsme si prožili už tolikrát. Nadšení, euforii..., pak zmar a zklamání....

Ale to, co jsem si z toho dneska vzal.....? Byla radost, vášeň, emoce... Byl jsem zas s partou, kterou to baví, která dává do společné aktivity všechno....Jezdily po zadku, pro sebe, pro spoluhráčku vedle sebe, pro tým.....pro nás...A ať to bylo v útočném snažení, nebo v obranném zákroku....ať to byla povedená akce, nebo promarněná šance...ať to byla povedená či brilantní průnikovka, nebo podklouznutí a ztracený míč.......bylo to společně...byly to pořád ty malé holky ( teď už ženy ), které jsem kdysi vychovával.....pořád jsou a pořád budou....ta malá písklata, pro které obětujete všechno, abyste je chránili, abyste byli u toho, kdy dělají své první krůčky....u kterých budete stírat slzy, když se rozhodnou opustit "naši rodnou kabinu.

Ačkoliv jsme herně popustili uzdu a utkání skončilo nerozhodným stavem, 2 : 2. A penaltový rozstřel jsme prohráli.......Přesto zopakuji svou větu, co jsem Vám říkával jako Váš trenér.

"S bradičkou nahoře na hřiště vcházíme....a s bradičkou nahoře i odcházíme.." 

Mám Vás rád děvčata, udělala jste mi dneska radost...na výsledku nezáleží, vždycky budete hrdinky, vždycky budete vítězky..